Historie

Divadlo na cucky prošlo v průběhu své historie několika etapami, až do současné podoby profesionálního nezávislého divadla, které kromě vlastní umělecké tvorby vytváří také platformu pro fungování širokého spektra dalších aktivit.

2003–2006

Rané začátky
Začátky Divadla na cucky sahají až do roku 2003, kdy byl náctiletý kolektiv amatérského divadla formován režisérem Lukášem Večerkou. Ten nastudoval první dvě inscenace souboru, když působil v prostorách olomouckého Domu armády. Úspěšná koláž z textů Jiřího Koláře s názvem Kolář/ž, neví kam jdem? získala i hlavní cenu festivalu Wolkrův Prostějov. V roce 2004 se uměleckého vedení souboru ujal Jan Žůrek. Krátce poté se kolektiv stěhoval do hodolanského divadla, kde se stal součástí nově se rodícího Divadla Tramtarie. V návaznosti na odlišnou představu o dramaturgii a profilu divadla se soubor na začátku roku 2006 opět osamostatnil.

2006–2012

Konvikt, Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci
Od podzimu 2006 začala dlouhá etapa fungování Divadla na cucky v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého – řada z členů souboru byla v té době studenty Filozofické fakulty UP. V prosinci 2007 se pak dočkal své premiéry Kabaret Kaldera, který byl první inscenací s pravidelným reprízováním. Divadlo na cucky nadále tvořilo pod vedením Jana Žůrka a prostor dostávali výrazné osobnosti tehdejší nastupující generace mladých tvůrců – Jan Frič (J. Fosse: Někdo přijde), Anna Petrželková (S. Kane: Vyčištěno) a Ján Mikuš (B. Voráčová: Western). Soubor fungoval pod občanským sdružením Divadlo Konvikt (později DW7, o.p.s.) a kromě prostor UC UP, pravidelně hrál v Divadle hudby a jednu sezónu také v hudebním klubu S-cube. V tomto období se tvorba divadla rozvíjela jak v oblasti experimentální činohry (A. Strindberg: Slečna Julie, režie: J. Žůrek), autorského divadla (storytellingová inscenace Barbory Voráčové Jsem nebe, autorská inscenace Jana Friče Červená Karkulka, pohybově – storytellingová koláž Jana Žůrka Ostrov / Olomouc) tak pohybového divadla (J. Žůrek, H. Košíková: Doupě).

2012–2017

Divadlo na cucky na Wurmově ulici
Na podzim 2012 získalo Divadlo na cucky vlastní scénu v prostorách bývalé kanovnické rezidence na Wurmově 7, kde bylo slavnostně otevřeno v únoru 2013 premiérou inscenace Fernando Krapp mi napsal tenhle dopis v režii Jana Žůrka. Divadlo na cucky působilo jako poloprofesionální scéna, produkčně ho zajišťovalo DW7, o.p.s. (a tak je tomu dodnes). Prostory divadla se postupně začaly stávat centrem kulturního i komunitního života ve městě. Rozvinula se nabídka vzdělávacích aktivit a workshopů a ve foyer divadla vznikla Galerie W7. Tvorba divadla se dále rozvíjela v oblasti pohybového divadla (H. Košíková, J. Žůrek: Doupě, následně také Dorian a Hedoné) a také experimentu (storytellingový projekt Saga III nebo koprodukční projekt se skupinou Handa Gote s názvem Mlčení). Od roku 2014 se začalo Divadlo na cucky výrazněji zaměřovat na moderní činohru a současné texty. Jan Žůrek nazkoušel Sofoklovu Antigonu ve výrazné aktualizaci s prvky site-specific jako svoji poslední režii. Petr Nerušil nastudoval hru Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss; Tereza Říhová hru od Marca Beckera Už nikdy sám a Zuzana Burianová dramatizaci knihy od Erlenda Loeho Ole je frajer. Cestou autorského divadla a devised theatre se Divadlo na cucky nanovo začalo ubírat až s první spoluprací se Silvií Vollmann, která zde v roce 2015 nazkoušela autorskou inscenaci Můj BF a následně v roce 2016 divácky úspěšnou autorskou inscenaci MATE. Ta se přenesla i do nového prostoru na Dolní náměstí, kde se hrála ještě tři sezóny.

2017–současnost

Divadlo na cucky na Dolním náměstí

Zcela novou kapitolu začalo Divadlo na cucky psát v roce 2017, kdy po odchodu z Wurmovy 7 otevřelo novou scénu přímo v centru města - na Dolním náměstí č. 42. Prostor na Dolním náměstí se podařilo zrekonstruovat i díky velké podpoře veřejnosti v crowdfundingové kampani Dolní Vám. Sezónu 2017/2018 tak Divadlo na cucky zahájilo již v prostorách na Dolním náměstí, kde sídlí dodnes. Ředitelem divadla byl nadále Jan Žůrek, který se poslední roky soustředil výlučně na manažerskou práci, a proto v Divadle na cucky vznikla nová pozice. Uměleckou šéfkou divadla se stala Silvia Vollmann. Za jejího působení se z Divadla na cucky stalo profesionální nezávislé divadlo, s vlastní dramaturgií se zaměřením na autorskou tvorbu a lokální témata, která rezonují v regionu. Divadlo nemá stálý soubor, ale stálý okruh hereček a herců, kteří působí na profesionálních divadelních scénach napříč celou republikou. Specifický mix inscenačních týmů a režijních osobností vytváří svébytnou poetiku divadla a dramaturgii s prvky angažovaného a dokumentárního divadla. 

V roce 2021 Jana Žůrka na pozici ředitele vystřídala Alžběta Kvapilová, která je současnou ředitelkou divadla. Spolu se Silvií Vollmann vedou současné Divadlo na cucky.

V současnosti má Divadlo na cucky každou sezónu 3–4 premiéry a pravidelně dostává pozvání na prestižní české festivaly: Divadelní svět Brno, Mezinárodní festival Divadelní Flora v Olomouci, REGIONY–Mezinárodní festival Hradec Králové, československý divadelní festival Setkání Stretnutie ve Zlíně a Divadelní festival Kutná Hora. Během posledních sezón Divadlo na cucky iniciovalo a realizovalo několik koprodukčních projektů – z toho dvě inscenace jako součást stálého repertoáru. Inscenace 1993 (2018) v koprodukci s Divadlem DPM se díky tomu reprízovala v Olomouci i v Bratislavě. Derniéra pak proběhla v prosinci 2021. Nejnovější koprodukcí je inscenace Pravidla úklidu (2022), která vznikla v Divadle na cucky ve spolupráci s A Studiem Rubín a divadelním spolkem Kolonie. Pravidla úklidu měla premiéru na 25. ročníku festivalu Divadelní Flora a reprízují se v Olomouci i v Praze.